Jedna z najväčších postáv československého metalového undergroundu je dostatočne známa, aby ju nebolo potrebné nejako extra predstavovať. Vydavateľ, organizátor a brutalmetalový aktivista bol už prebratý v mnohých rozhovoroch, no zaňho hovorí hlavne jeho práca. Množstvo vydaných CD a LP domácich i zahraničných interpretov, koncerty, turné a hlavne Obscene Extreme festival boli dostatočným dôvodom na rozhovor, v ktorom sa možno dozviete aj niečo nové. Keďže sa rozhovor odohral počas futbalovej kvalifikácie na majstrovstvá sveta a futbal patrí k Čurbyho vášniam, nevyhli sme sa ani tejto téme.

Na začiatok nášho rozhovoru si skús pospomínať na začiatky tvojej brutalmetalovej UG činnosti. Ako a kedy si začínal?

To je prostě všechno strašně dávno, možná tak v rocích 85/86/87, tehdy jsem začal poslouchat CITRON a tyhle srandy. Jezdil jsem k tetičce na prázdniny, a tam jsem potkal partu kořenů, kteří věděli  „vo co go“. Měli jsme tam svoji klubovnu a tam chodili kalit, pařit a u toho poslouchat muziku. Skoro nikdo tenkrát neměl doma kazeťák . Já si pamatuji, že jsem si koupil kotoučák a byl jsem tak šťastnej, že si něco můžu pustit i doma, to je dneska pro lidi nepředstavitelný. Takže jsme chodili do klubu, kupovali kazety po stovce na dvě alba (v té době neskutečný peníze), kopírovali, vyměňovali. Pak začali český metalový kapely konečně i vystupovat, takže jsem tady v Pardubicích vymetl všechno, co mělo něco společnýho s metalem nebo punkem. Pamatuji si i na svůj první letní festival. Myslím, že to bylo léto 88, fest se pořádal v Radovesnicích, dojeli jsme tam na kole a hráli tam KRABATHOR, ROOT, ASMODEUS, možná i KRYPTOR a pár dalších kapel. Na tu dobu neuvěřitelná palba, bylo to na fotbalovém hřišti, mně bylo 14, no úžasná akce! Někdy v tý době nebo krátce předtím jsem slyšel „Scum“ od NAPALM DEATH a bylo hotovo. Hned jsem věděl, že tohle je přesně to, co jsem hledal přes všechen ten thrash, death, hardcore. Prostě maximálně extrémní muzika a smršť. Do dneška si pamatuji ten den a pocit, když jsem tuhle desku slyšel. Pak už to jelo strašně rychle, byl jsem snad ve všech fanklubech kapel jako KRYPTOR, MORRIOR, ROOT, KRABATHOR. Prostě fanoušek na sto procent a to mně zůstalo do dneška. Byl jsem tak praštěnej, že jsem třeba čekal do jedný v noci na anglickou hitparádu, abych viděl vteřinový klip NAPALM DEATH. No hotové šílenství...

Čo ťa viedlo k tomu, že si sa metalu začal venovať aktívne? Nestačilo ti byť len fanúšikom a poslucháčom?

Opravdu jsem chtěl pomoct, začal jsem dělat takovej menší fanzine, pak jsme dali dokupy Suffering magazine, ale furt to bylo tak nějak málo. Vem si, že v té době tady nebylo nic, začaly se hromadně zakládat kapely, ale nebyly firmy, který by distribuovaly a vydávaly jejich věci, tak je jasný, že to byl pro mě další krok. Vždycky jsem chtěl kapelám pomáhat, a tak v tom pokračuju dodnes.

Máš pravdu, že vtedy tu nič také nebolo, ale nik ani nemal skúsenosti. Okolo vydávania nosičov bolo a stále je milión vecí, na ktoré treba myslieť a vybaviť. Učil si sa postupne systémom pokus-omyl, alebo si odniekiaľ čerpal skúsenosti?

Jasně, že pokus-omyl. Kdo ti tenkrát mohl říct, jak se mají věci dělat? Já se hlavně snažil kapely propagovat v zahraničí. Prostě je tlačit ven, rozesílal jsem promáče, snažil se je cpát na zahraniční festivaly, pak jsem dělal i evropská, jihoamerická, asijská turné třeba pro INGROWING, ISACAARUM nebo FLESHLESS. Myslím, že za kontakty, které tyhle kapely získaly i díky těmto akcím, jsou dodnes všichni rádi. Však jsme taky na akcích třeba v Asii dost prodělali, ale zase přivést takovouhle muziku do zemí jako je třeba Thajsko, to byla paráda. Dost mi to připomínalo časy tady u nás ještě před revolucí, kdy sem žádný kapely moc nejezdily a když začaly, tak jsme my fanoušci byli prostě nadšený. Šlo to všechno postupně. Důležitý je dělat vše fér, na nic si nehrát a prostě se snažit.

Kedy a prečo si dospel k rozhodnutiu usporiadať prvý Obscene festival?

V roce 1998 jsem vyrazil společně s MALIGNANT TUMOUR na druhý ročník německého festivalu FUCK THE COMMERCE a tam se mi šíleně líbilo. Konečně jsem se potkal tváří v tvář s lidma, se kterýma jsem si psal celý léta a viděl super kapely, a úplně mě ta atmosféra pohltila a říkal jsem si: „ Za rok máš 25, je to akorát v létě, tak udělám taky takový fest“, a pozval jsem CRIPPLE BASTARDS, AGATHOCLES a kupu dalších. V červenci 1999 proběhnul první Obscene Extreme fest. Chtěl jsem udělat jen jeden ročník a prostě tak nějak oslavit narozky, ale ohlasy fanoušků a kapel byly tak suprový, že v tom pokračuji dodnes...

Mnoho ľudí rieši tvoje rozhodnutie predávať na Obscene len vegetariánsku stravu, prečo si sa tak rozhodol?

Já myslím, že teď už to není tak aktuální. Lidi si prostě zvykli. Mockrát jsem to říkal, sám jsem vegan půlku svýho života, tenhle životní styl mě moc dal a jsem pro něj nadšenej jako na začátku. Všechny moje děti jsou vegetariáni, takže to není žádná póza. Prostě bych nemohl dělat festival, kde by se prodávalo maso. Ze začátku to byla revolta. Jen si vzpomeň před takovými 10 lety si na žádném festivalu neměl jediný vege jídlo, tak jsem si řekl ok, na tomhle festu nebude žádný maso a čus. Ale primárně je to proto, že skutečně věřím v život, a prostě si neumím představit, že bych se na tomhle byznyse podílel. Není to nic pro mě. Ten klid v duši mi za to určitě stojí a jsem štastnej, že se někteří lidé dokonce stali vegetariány/vegany potom co navštívili OEF. Jsem vděčný i za ty, kteří se stanou býložravci třeba jen po dobu OEF, prostě jen z respektu k OEF, kvůli tomu, že mají tenhle fest rádi. A pokud si i někdy během roku uvaří vege jídlo je to další bonus.

Niečo som začul, že si dokonca uvažoval aj o tom, že Obcene nepustíš ani alkohol, je to pravda?

Ne, to pravda není. Tohle udělat, tak ti nepřijede žádná kapela (smích). Sám sice už léta alkohol nepiju, ale spíš z toho důvodu, že jsem to opravdu neuměl. A prostě bylo mnohem lepší toho nechat.

Postoj Straight Edge a kampaň Good Night White Pride sa dnes viac-menej výlučne viažu k hardcoreovej komunite. Ako blízko máš ty a Obscene festival k hardcore?

Good Night White Pride musí podporovat každý rozumně uvažující jedinec, ne jen hardcore komunita. Na tom není nic nepochopitelného a je jasné, že rádi se k takovéto kampani přidáme. Straight Edge hnutí má svá pro a proti. Sám jsem právě teď Straight Edge, ale spíš z nouze a osobně mě někteří SxE jedinci točí. Je fajn dojít k tomu nějakou přirozenou cestou. A za sebe můžu říct, že život bez drog je mnohem, ale mnohem jednodušší. Tím ale nechci říct, že ten kdo pije je míň člověk než já, to v žádném případě! A to je právě to, co si někteří SxE ultras myslí. Hardcore je v pohodě, prostě další extrémní styl. Taky se drobí na mraky podstylů a ne všechny HC kapely oplývají inteligentními texty a názory.

Aký je tvoj názor na metalové kapely, ktoré sa hlásia k nacizmu a rasizmu? Nevadí ti postoj časti hardcoreovej komunity, ktorá kvôli týmto kapelám odsudzuje celú metalovú scénu?

Moc jich neznám, ale nacismus či rasismus je třeba jednoznačně odsoudit v každé komunitě! Mám za to, že hlavně black metalové spolky mají k takovým provokacím, co jim zajišťují publicitu, docela blízko. Jako všechno je metal i hardcore scéna o konkrétních lidech, takže házet všechny do jednoho pytle je nesmysl.

Nikdy si neuvažoval trochu odľahčiť Obscene festival nejakými menej brutálnymi kapelami?

Ne, já jsem vyrostl na extrémní muzice a OEF je a zůstane grindcore festivalem s tím, že rád zvu i kapely, co hrají třeba death metal, crust, hardcore, power violence, fastcore, thrash. Nikdy by mě ani nenapadlo zvát nějaké symfo black kapely. Není to můj styl a já stále zvu kapely, protože je sám chci vidět, ne z nějaké vypočítavosti. To prostě není OEF styl. Jsem jenom oddaný fanoušek, a tak se taky chovám. OEF je prostě extrémně specifický festival, a tak to i zůstane.

Ty osobne počúvaš aj inú hudbu ako extrémny metal?

Jasně! Já třeba zbožňuju ABBU nebo ACE OF BASE, ROXETTE, celej švédskej pop je prostě v pohodě. A jedu i dál, líbí se mi třeba nějaký punk věci jako TURBONEGRO, THE DWARVES, TELEX nebo MOTORHEAD, MINISTRY, z nostalgie si poslechnu i TUBLATANKU nebo CITRON, TEAM, WALDU MATUŠKU a hodně poslední dobou drtím i JOHNNYHO CASHE. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Ale primárně opravdu drtím grindcore, starý švédský death metal, německý thrash a tyhlety srandičky. Muziku poslouchám tak 10-14 hodin denně, podle času. Ráno to spustím a večer vypínám. Takže občas je třeba mírně odlehčit.

Robieval si pred prvým Obscenom nejaké menšie koncerty?

Jasně, to je opravdu důležité zkusit si nejdříve menší akce, prostě aby si věděl, že to umíš dát do kupy. Určitě jsem začínal s MALIGNANTEM někdy v roce nula, protože tenkrát moc akcí nebylo a byli jsme vděční za všechno. Už před OEF někdy v roce 1996 jsem dělal turné AGATHOCLES po Čechách a začal sem vozit kapely jako COCK AND BALL TORTURE, EXHUMED, a tak dále. A stále čas od času nějakou klubovou akci udělám. Mám rád obojí, jak letní festivaly, tak i menší akce v klubech, vždyť každý rok po OEF dělávám Aftershow párty v malém klubu. Je to bezvadný tenhle skok z velkýho festu na malé pódium.

Ako organizátor si prišiel do styku s obrovským množstvom kapiel, na koho spomínaš v dobrom a na koho v zlom?

V podstatě všechny kapely na OEF byly v pohodě, většinou jde o kámoše, takže tam ani problém vzniknout nemůže. Prostě se známe x let, a podle toho to vypadá, nepodepisuju žádné mega kontrakty, prostě nic, každý ví, že co řeknu, to platí. A to myslím, že má opravdu velkou hodnotu. A je to mnohem důležitější než kus papíru. Mám rád Dannyho Lilkera, ten byl na OEF i když tam zrovna s žádnou kapelou nehrál, prostě se jen sebral a přiletěl s manželkou na dovolenou a tou pro něj byl Obscene Extreme, no to je - uznej - paráda, ne? Od člověka, který je takovou ikonou extrémní scény jako je Danny, je to prostě super a hodně velký ocenění pro mě i OEF. Nikdy bych nevěřil, že takový člověk, kterého jsem vždycky obdivoval, se může stát oddaným fanoušek festivalu, který dělám. Vem si, že Danny odehrál stovky nebo spíš tisíce koncertů, objel mraky festivalů a prostě si sám vybral OEF. A další věc, „Extreme Conditions Demand Extreme Respones“ od BRUTAL TRUTH je pro mě možná nejlepší deska všech dob a teď k tomuhle člověku jezdím na návštěvy. No jedním slovem paráda! A samozřejmě takovýchhle pošuků je mnohem víc, třeba Dente z ROMPEPROP jezdí na OEF každý rok, Cyjan z DEAD INFECTION si také nenechá ujít jediný ročník, a tak bych mohl pokračovat.Vždycky je rád vidím. Jako dost divný pavouci mně přišli jen IMPALED NAZARENE, ty jsou fakt hodně nihilistický a po požití i mimo realitu (smích).

Daj nejaký zaujímavý zážitok s IMPALED NAZARENE.

To by ti určitě řekl třeba Lepra z ABORTION, šel na záchod dolu do backstage a nějakej týpek z IMPALED NAZARENE tam na něj řval, co tam dělá a takový píčoviny, na který na OEF nejsme teda zvyklí, takže dvoumetrový slovenský brat a obr mu vysvětlil, že takhle tedy ne. A takových věcí bylo mnohem víc, prostě samé kraviny.

Aké koncerty chystáš v blízkej i vzdialenejšej budúcnosti? A máš už nejaké kapely aj pre budúcoročný Obscene festival?

Teď, 3. listopadu v Praze na Exitu Chmelnice, děláme společně s Obscurou VENOMOUS CONCEPT, což je jak každý ví, grindcore all star band. Akorát v létě jsem jim vydal jejich druhou desku „Poisoned Apple“ na vinylu, a to je muzika přesně podle mého gusta. Takže na to se určitě těším. A pak v květnu 2010 oslavíme 15 let Obscene productions na akci, která se jmenuje Obscene Society festival. A taky připravuju vše podstatné pro OEF 2010. Zatím vím termín, samozřejmě týden po finále mistrovství světa ve fotbale, a to 15.-16.-17. července. Místo není ještě úplně jisté, ale určitě to bude opět v Čechách. A první kapely už samozřejmě máme – brutální DERANGED z mekky extrémní muziky ze Švédska, šílené Němce ATTACK OF THE MAD AXEMAN, PUTRESCENCE z Kanady a další kapely zatím jen sonduju.

Ako sa ti darí vo vydavateľskej činnost? V poslednej dobe počuť snáď od všetkých vydavateľov len plač nad zlou dobou a zlým internetom.

Internet má svoje plusy i mínusy. Samozřejmě každý vidí, že internet strašně pomáhá propagaci kapel, festivalů, všeho kolem hudby, ale zase na druhou stranu z muziky dělá jen pouhé nuly a jedničky, které si lidi stahují po kvantech, aniž by si tu muziku kdy užili, což není úplně ideální. Chce to prostě najít nějakej střed, říct si, tahle kapela dělá super muziku, tu rád podpořím, koupím LP, CD nebo tričko. Jinak půjde vše do háje a kapely budou nahrávat jen promo věci, pár songů, který si vyvěsí na myspace a tím to skončí. Takže doba to není lehká, ale řada fanoušků stále své oblíbené kapely podporuje a to je jenom dobře.

Predpokladám, že v dnešnej dobre si musíš dvakrát viac ako v minulosti premyslieť čo vydáš a čo nie. Či sa mýlim?

To je samozřejmě více než jasné! Třeba jsem teď vydal reedici geniálního díla brněnských FORGOTTEN SILENCE – „Thots“, což je prostě jedním slovem pecka. Dali jsme tomu parádní nový obal, vyšlo jako digipack a vlastně se to vůbec neprodává. Ale je fakt, že jsem s tím tak trochu počítal a vydal si tuhle věc spíš sám pro sebe. Jak vidíš sám, za posledních pár let jsem trošku odstoupil od propagace naší scény a vydávám spíš zahraniční kapely, třeba BLOOD DUSTER, CAPTAIN CLEANOFF obě z Austrálie, BIRDFLESH a SPLITTER ze Švédska, CRIPPLE BASTARDS z Itálie. Je s nimi mnohem jednoduší domluva a co si domluvíme, to platí. A další věc, lidi je znají všude na světě, nejenom v naší kotlině. Po pravdě ani teď moc nevím, co budu vydávat dál. Chtěl bych udělat novou desku EARDELETE a dál? Fakt netuším.

Tento trend sa dá vypozorovať u všetkých tuzemských vydavateľov. České a slovenské firmy spočiatku vydávali platne väčšinou len svojim kamarátom a známym a pomaly sa prepracovali k dnešnému stavu.

Já vydávám desky furt svým kamarádům, akorát je mám všude po světě (smích).

Tak takúto odpoveď som nečakal. Čo podľa teba fanúšikov presvedčí aby uprednostnili originál?

Podle mě spousta lidí stále chce mít něco v ruce, přečíst si texty, prohlédnout obal. Hlavně sběratelé desek, u nich je to jasné, prostě se s tím kusem vinylu pomazlíš. To s digi hudbou nejde. Fanoušek je prostě fanoušek a konzument je pouhý konzument, to je ten hlavní rozdíl.

Chápem ten rozdiel, no nestojí niekedy zabojovať aj o toho konzumenta?

A jak?

To sa práve pýtam teba. Niekto, stavia na rozsiahlych bookletoch, niekto na množstve bonusov, DVD nosičoch.

To samozřejmě můžeš dělat, ale ne jako undergroundová firma, to si mohou dovolit jen velké metalové labely jako Metal Blade, Century Media. Ty na to mají fondy. My menší na to prostě nemáme. Musíš prostě vydávat desky v nákladech od 5000 kusů a to není případ malých firem.

Práci pre vydavateľstvo, organizovaniu koncertov a festivalu sa vraj venuješ 26 hodín denne, čo na takéto pracovné nasadenie hovorí tvoja rodina a zdravie?

(Smích) Makám fakt dost, dělám soboty, neděle, do toho fotbal, cestování za muzikou, teď předěláváme barák, takže nekonečný hodiny na stavbě, ale vůbec si nemám na co stěžovat. Dělám, co mě baví a kdo tuhle možnost má? Ráno dětem udělám snídani, obědváme spolu, večeříme, jsme spolu furt a tuhle možnost má málokdo, takže si toho moc vážím. Že někdy musím odjet na turné, fesťák i mimo Čechy, tak už to prostě je. Ale celkově jsem stále OK, cítím se jak mladík a je jasný, že na děti si člověk musí udělat čas vždycky.

Okrem metalu patrí k tvojim záľubám aj futbal, venuješ sa mu aj aktívne?

Jasně! Hraju fotbal už 30 let, věřil bys tomu? Je to prostě posedlost, miluju fotbal. Štvou mě na něm věci jako stupidní rowdies, kvalita naší ligy a neuvěřitelný kontrakty některých hráčů a těch zbytečných peněz, co se v něm utopí, ale stále mám fotbal rád. Když je mistrovství světa nebo Evropy, to se měsíc nehnu od televize. Ale fotbalu je teď v televizi tolik, že pomalu nestíhám všechno sledovat a jistá věc je, že ještě lepší než se na fotbal dívat, je ho hrát! Hraju A třídu tady ve Starým Hradišti a pomalu ale jistě mě to začíná zmáhat. Už do toho nejsem tak zažranej, taky když je ti víc, mnohem víc pronikneš do těch tajů českého fotbalu a z toho je člověku trošku na blití. Všichni ti rozhodčí, delegáti, to je prostě neuvěřitelná banda. Mám čtyři děti a spíš bych se měl věnovat jim, než poslouchat od rozhodčího ať držím hubu nebo že mě vymete ze hřiště, že jsem to ještě neviděl. To mě na fotbale mrzí a myslím, že s tím nic neudělá ani Ivan Hašek. Můžu říct, že jednou za měsíc nám rozhodčí píská nějak normálně a v pohodě, jinak je to hrůza, děs. To člověku bere elán.

Čo hovoríš na práve prebiehajúcu kvalifikáciu na MS?

Myslím, že my jsme si kvalifikaci prohráli už dávno a vy si teda zahráváte s ohněm, jen abyste v Polsku skutečně vyhráli. Naši proti Polsku makali, ale nebylo to vůbec jednoduché. První půli dát Poláci nějaký ten gól, tak podle mě nemáme šanci, hráli opravdu dobře. Moc nevěřím, že by kluci ze San Marina něco udělali proti Slovinsku, takže my asi nikam nepojedeme. Ještě větší šok je jihoamerická kvalifikace, to je prostě síla! Moje milovaná Argentiny porazila Peru gólem v nastavení. No šílený nervy! Teď ve středu hrají proti Uruguayi v Montevideu o přímý postup, tak držím palce. Takový hráči a taky mají starosti se na World Cup vůbec dostat.

Metalopolis pravidelne organizuje Análek futbálek cup, nepozbiera Obscene production jedno mužstvo, ktoré by sa ho mohlo zúčastniť?

Tak to by asi nebyl problém, ale z koho bych ten mančaft složil? Z kapel co nahrávají pro Obscene? To jsou většinou násoskové a ne nějaký velký sportovci. To víš, radši vzali do ruky kytaru než by se rozběhli.